Tematická oblast: Behaviorismus (klasické podmiňování emocí) 

Kdo, kdy, kde: John B. Watson a Rosalie Raynerová, 1920, Johns Hopkins University (USA). 

Průběh experimentu: Psycholog J. B. Watson chtěl ukázat, že i emoce lze podmíněně naučit. Vybral 9měsíční batole přezdívané “Albert” (suročinec v nemocnici). Nejprve zjistil, že chlapeček se přirozeně bojí hlasitých zvuků, ale ne bílých chlupatých zvířátek (ukázali mu bílou laboratorní krysu – nebál se jí). Nato při podmiňování spojili tyto podněty: kdykoli Albert sahal na bílou krysu, ozval se za jeho zády prudký hlučný zvuk (úder do ocelové tyče). Po sedmi opakováních začal Albert při pohledu na krysu projevovat strach – plakal, lezl pryč. Po několika dnech Watson testoval generalizaci strachu: ukázal Albertovi králíka, psa, kožešinový kabát a masku Mikuláše – všechny byly bílé a chlupaté. Albert se bál i jich. 

Zjištění a význam: Studie malého Alberta předvedla, že emocionální reakce (strach) lze naučit skrze klasické podmiňování a mohou se generalizovat na podobné podněty. Watson tím demonstroval sílu prostředí při utváření osobnosti – i zdánlivě hluboce zakořeněné emoční reakce (fobie) mohou vzniknout učením, nikoli jen pudově či nezvědoměle (jak tvrdila psychoanalýza). Experiment se stal klasickým příkladem behavioristického přístupu k emocím a často se uvádí v učebnicích. 

Metodologická omezení, etika, replikovatelnost: Z dnešního pohledu je experiment značně neetický – způsobil dítěti stres a strach, a navíc Watson neodpodmínil Albertův naučený strach (chlapec odešel z nemocnice dříve, než mohli strach odstranit). Studie měla též metodické nedostatky: Albert byl jen jeden případ, nebylo objektivní měření míry strachu, některá pozorování jsou sporná. Nikdy se jej nepodařilo úspěšně replikovat. Přesto je považována za ilustrační. Etický rozruch kolem ní vedl k tomu, že podobné experimenty na dětech se už neprovádějí. 

Současná aplikace a dopad: Výsledky inspirovaly behaviorální terapii fobií. Například Mary Cover Jonesová už roku 1924 úspěšně použila princip opačný – protipodmiňování – k odstranění dětského strachu (viz případ malého Petra níže). Také teorie, že úzkostné poruchy mohou vznikat naučením, se dále zkoumala a vedla k účinným léčbám (expozice, systematická desenzitizace). V reklamě a propagandě Watson po odchodu z akademie využil podobné principy – spojoval produkty s emocemi (tzv. branding). 

Zajímavosti: Identita “Alberta” byla po desetiletí záhadou – teprve v 21. století historici zjistili, že šlo patrně o chlapce jménem Douglas Merritte, který bohužel zemřel v 6 letech (což vyvolalo spekulace, zda netrpěl vrozenou neurologickou poruchou). Watson musel po skandálu (poměr s asistentkou Raynerovou) opustit akademii a stal se úspěšným manažerem v reklamní agentuře – i tam aplikoval podmiňování emocí (tzv. pavlovské kampaně).