Terapie za doprovodu Verči je bezpečnou cestou k tomu jak být opravdová, přítomná v okamžiku. Verča září jako sluníčko je to moc milý člověk plný nápadů a empatie s vaším já. Verču doporučuji.

Nedávno to byl rok, co jsem začala docházet na terapie k Veronice a postupně se přidali i workshopy.

Slovy se velmi těžko popisuje, co vše se za rok událo a kolik se toho pod rukama doslova mění. Před cca rokem jsem tu nechávala první recenzi o tom, že mě koně na kterémkoliv kontinentu jako přes kopírák ignorují. Dnes už vím proč tomu bylo a dnešní reakce koňů ke mně jsou opravdu odlišné.

Skrze poslední rok jsem si díky opravdu léčivému přístupu Veroniky a její výjimečné schopnosti navodit do terapeutického pole bezpečí, klid i jakousi empatii, odvážně nahlédla do svých limitů, traumat i nezdravých návyků. Nastalo mnoho silných aha-momentů, kdy jsem zůstala stát doslova beze slov. Ale to hlavní – zjistila jsem, že jsem absolutně nechápala význam hranic u sebe, ale taky u ostatních.

Na koně jsem se vrhala se svým vnitřním výbušným entusiasmem, který pod povrchem skrýval strach. Ten entisiasmul byl tak silný, až výbušný, že by se to dalo přirovnat k hyperaktivnímu ADHD dítěti. Můj vlastní nervový systém byl totiž leta přetížený, vyloženě explozivní a s tím jsem se na koně vrhala… Nedávala jsem prostor ani jim, ani sobě a každou vyjížďku jela na sílu přes své limity, protože jsem nevhápala, co se v těle skutečně odehrává za koktejl nepříjemnosti. Na sílu jsem vyjížděla vůči sobě a strachu, který nervový systém oblékl do kabátku výbušného nadšení. A na sílu vůči koni, který mě na sobě musel nechat vyvézt, i když ty dvě protichůdné emoce musely působit vyloženě děsivě.

Dnes se vůbec nedivím, že mi koně na projížďkách opakovaně zastavovali a nechtěli jet dál. Oni mě vůbec neignorovali, jak jsem si to myslela, naopak – oni až moc silně cítili ten strach, že z nich spadnu, tak intenzivně, že zkoprněli a sami se báli jet dál.

A ten entusiasmus? To byla maska, do které jsem strach převlíkala, protože to byla bezpečná strategie z dětství, kterou jsem si podvědomě vybudovala v návaznosti na fyzické násilí a nemožnost se doma bezpečně vyjádřit.

I přesto mě příjemně udivuje, že i po roce je stále co objevovat a jde skutečně vidět, jak moc velké to zamotané klubíčko opravdu bylo.

A to nejhezčí? Koně mě už neignorují. Zjistila jsem, že mi zatím naprosto stačí být v jejich přítomnosti, a že i já mám ráda, když mi dají prostor si je nejdřív v malých dávkách “očuchat”. Je to najednou rovnocenný, klidný, vlídný přístup a to nejzajímavější je, jak ty koně najednou zajímám…

Díky terapiím jsem zaznamenala obrovský rozdíl v tom, jak jinak se ke mně lidé kolem začali chovat. Dokážu mnohem lépe komunikovat své potřeby a vyjádřit své hranice ještě předtím, než se mi k nim někdo přiblíží. Cítím to na těle, na emocích. Samozřejmě, že jsou ještě momenty, kdy uklouznu. Jsou osoby, které jsou tzv. “next level”. Ale teď každého takového člověka beru jako příležitost se naučit zvládnout ustát pevně nohama na zemi a je magicky léčivé, jak moc to funguje. Také jsem se přestala bát na tolik silné jedince reagovat a pochopila, že na některé lidi prostě potřebuji jasně dát najevo svou vnitřní sílu a neustupovat z ní. A nejhezčí na tom je, že když se to povede, jde to i bez strachu, bolesti nebo vyčerpané energie – naopak vás to pozitivně nabije a cítíte sílu i ebejistotu.

Navíc jsem si díky terapiím dodělala po 15 letech kurz potápění a to právě díky tomu, že dokážu pracovat s vlastním tělem a umím si udržet klidnout hlavu. Žádný výbuch nadšení, ale klidná a příjemná přítomnost. A co je na tom nejvíc mazec? Že pod vodou pak vyzařujete tak klidnou a sebejistou část sebe, že se rybičky plavou dívat na Vás, místo Vy na ně. 😌 Něco je prostě přitahuje a je to podle mě výsledek terapií a práce na sobě – schopnost být autentická, klidná a oni ta zvířata najednou nemají pocit, že jste nečitelný objekt nebo predátor, kterého by se měli bát.

Na individuální hodiny s Verčou aJitkou na supervizorkou jsme pomalu a přes uvědomování těla dospěli ke krásnému poznání, že potřebuji více prostoru pro sebe i ve vztahu k manželovi, kterého ho dokonale ztvárnil Tuli a tulil se tak intenzivně, že jsem si připadala jako doma🫢 děkuji všem zúčastněným.