Kdo, kdy, kde

Řecký filosof Aristotelés (384–322 př. n. l.) ve starověkém Řecku. Fenomén popsal ve svých spisech (pravděpodobně Metafyzika či O duši). 

Průběh experimentu

Jde o jednoduchý smyslový pokus. Aristotelés zjistil, že když zkřížíte ukazováček a prostředníček a dotknete se jimi malého kulatého předmětu (např. kuličky nebo hrášku) současně na vnitřních stranách prstů, máte pocit, jako byste se dotýkali dvou předmětů místo jednoho. Účinek je zřetelnější se zavřenýma očima. 

Zjištění a význam

Tento hmatový klam, dnes nazývaný Aristotelova iluze, ukázal, že náš smyslový vjem může klamat. Mozek vyhodnocuje doteky zkřížených prstů tak, jako by prsty nebyly zkřížené – za normálních okolností se totiž vjemy na vnějších stranách dvou prstů interpretují jako dva různé objekty. Aristotelés tím demonstroval, že percepce nemusí odpovídat realitě a že interpretace smyslových vstupů mozkem může vést k iluzím. Šlo tak o jeden z prvních náznaků experimentálního zkoumání vnímání. 

Metodologická omezení

Aristotelův „pokus“ byl spíše demonstrací než systematickým experimentem – nebylo to formální vědecké zkoumání s více účastníky, spíše osobní pozorování založené na introspekci. Přesto je opakovatelný velmi snadno a kdokoli si jej může vyzkoušet (jde o robustní jev, dnes známý v neurovědě). 

Současná aplikace a dopad

Aristotelova iluze se dodnes uvádí v učebnicích psychologie a neurofyziologie jako historická zajímavost o fungování hmatové percepce. V moderní vědě slouží hmatové iluze k pochopení toho, jak mozek integruje smyslové informace a proč vznikají zrakové či hmatové klamy. 

Zajímavosti

Tuto iluzi považujeme za analogii k později popsaným optickým klamům (dvojité vidění při zaostření na blízký předmět apod.). Aristotelés iluzí předběhl svou dobu – detailní výklad principu byl možný až s poznatky neurovědy. Iluze někdy bývá považována za halucinaci (zdání neexistujícího druhého objektu), ale ve skutečnosti jde „jen“ o chybnou interpretaci skutečného podnětu, tedy pravou ilusorní percepci.