Tematická oblast:

sociální psychologie (skupinové chování, dynamika moci), studie replikovatelnosti 

Kdo, kdy, kde:

Stephen Reicher a Alexander Haslam, v rámci dokumentu BBC, Anglie, 2002. 

Průběh experimentu:

Autoři se inspirovali slavným Stanfordským vězeňským experimentem (Zimbardo, 1971), ale chtěli jej provést v modernější a etičtější podobě s vědeckou rigorózností. 15 dobrovolníků bylo náhodně rozděleno na vězně (10) a dozorce (5) v simulovaném vězeňském prostředí na 8 dní. Na rozdíl od Zimbarda nebyli dozorci předem instruováni, aby udržovali pořádek „jakýmikoli prostředky“. Byla zavedena i možnost „propustit“ jednoho vězně mezi dozorce třetí den (aby se pozorovala dynamika přechodu mezi skupinami). Celý průběh natáčela BBC pro dokument „The Experiment“. Psychologové monitorovali stres, soudržnost skupin a chování. 

Zjištění:

Na rozdíl od Stanfordského experimentu se zde hned nevyvinul režim útlaku. Dozorci nebyli jednotní ani příliš iniciativní v uplatňování moci – někteří byli spíše nečinní, nerozhodní. Vězni naopak postupně budovali pocit sounáležitosti. Po „povýšení“ jednoho vězně na dozorce třetí den se zbytek vězňů ještě více semkl (společný “my versus oni” postoj) a pátý den kolektivně revoltovali – prolomili rozdělení, obsadili „komnatu dozorců“ a vytvořili s dozorci společnou „komunu“ s rovnými pravidly. Jenže brzy se ukázaly neshody a chaos; někteří jedinci (zejm. jeden ambiciózní účastník) začali volat po autoritární struktuře. Experiment byl nakonec předčasně ukončen 8. den kvůli riziku, že by vznikl autoritářský režim a došlo k psychické újmě. Celkově: Tyranie se nevyvinula spontánně (jako u Zimbarda), ale při vhodných podmínkách může nastoupit, pokud selže pořádek a objeví se charismatičtí vůdci volající po přísnosti. Autoři to interpretovali skrze teorii sociální identity: skupinová identita vězňů vedla k soudržnosti a svržení status quo, absence silné společné identity u dozorců vedla k neefektivní vládě, a teprve když lidé ztratili víru v rovnost, byli náchylní akceptovat autoritářské řešení. 

Význam pro psychologii:

BBC studie fungovala částečně jako kritická replika Stanfordského experimentu. Ukázala, že Zimbardovy závěry nejsou nevyhnutelné – ne v každé simulaci vězení propukne krutost dozorců. Podtrhla roli vůdcovství a společné ideologie v rozvoji tyranie: sama struktura (vězni vs dozorci) k tomu nestačí, důležité je, zda dozorci aktivně přijmou identitu silné skupiny. Studie tak přispěla do debaty o slepém přijímání rolí – naznačila, že lidé nejsou automaticky zlí jako dozorci, záleží i na tom, jak definují svou roli a cíl. Pro sociální psychologii také znamenala posun – více se soustředit na dynamiku skupin a identit než jen na situaci vs. osobnost. 

Metodologická omezení:

Ač šlo o vědecky kontrolovanější pokus než Zimbardo (měření psychologických ukazatelů, etický dohled), stále to byl malý vzorek a specifická situace, navíc do jisté míry ovlivněná tím, že účastníci věděli o kameře (mohli se stylizovat). Role BBC jako producenta taky mohla hrát roli – někteří kritici tvrdili, že vězni mohli “hrát pro kamery” revoluci. Nicméně autoři se snažili minimalizovat filmový vliv. 

Etické aspekty:

Experiment byl pečlivě eticky posouzen. Byla možnost kdykoli odstoupit, klinický dohled, experiment se stopl včas. Přesto určité stresové situace nastaly – po skončení byla účastníkům poskytnuta psychologická podpora. Ve srovnání se Stanfordským experimentem dopadl mnohem lépe (žádná trvalá újma, průběžné kontroly). 

Replikovatelnost:

Plnohodnotnou repliku vězeňského experimentu je těžké realizovat kvůli náročnosti a etice. Ale výstupy BBC experimentu podporují teoretické analýzy a případové studie skutečných vězeňských situací, že pouhé role nezaručí tyranii – záleží i na vedení, normách a identitě. 

Současná aplikace:

Výsledky se diskutují v kontextu řízení skupin – např. v organizacích: silná skupinová identita může vést k pozitivní soudržnosti, ale pokud není dobře směrována, může padnout do rukou špatných vůdců. Vězeňská služba nebo armáda mohou z poznatků čerpat pro výcvik – upozornit dozorce/velitele, že důsledná pravidla a týmová identita dozorců jsou prevencí chaosu. 

Zajímavosti:

Zimbardo (autor původního experimentu) BBC studii kritizoval, že prý účastníci chtěli vypadat dobře před kamerou. Reicher a Haslam mu odpověděli, že jeho pokus byl méně vědecký a více divadelní. Tato výměna ilustruje generační posun v psychologii – od dramatických neřízených experimentů 70. let k opatrnějším, etičtějším studiím. BBC dokument byl odvysílán v roce 2002 a přilákal milióny diváků, čímž zpřístupnil psychologii masám.