Tematická oblast: Experimentální psychologie, psychofyzika
Kdo, kdy, kde: Ernst Heinrich Weber (1834) a Gustav Theodor Fechner (1860), Lipsko (Německo).
Průběh experimentu: Weber systematicky zkoumal hmat a určoval smyslový práh, tzn. nejmenší rozlišitelný rozdíl mezi podněty. Např. nechal osoby srovnávat váhu dvou závaží – zjišťoval, o kolik musí být jedno těžší, aby rozdíl vůbec postřehly. Fechner na tyto výsledky navázal a desetiletým výzkumem odvodil matematický vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu a subjektivním vjemem. Formuloval Weber-Fechnerův zákon, podle nějž roste vjem (počitek) pomaleji než fyzikální intenzita – konkrétně logaritmicky.
Zjištění a význam: Weber zjistil, že schopnost rozlišit rozdíl mezi podněty se zhoršuje s rostoucí intenzitou podnětu – pro těžká závaží je třeba větší rozdíl než pro lehká. Fechner stanovil, že vjem roste logaritmicky s intenzitou stimulace. Tyto výsledky položily základy psychofyziky jako první kvantitativní experimentální psychologie. Psychofyzikální metody (např. určování prahů citlivosti) se staly vzorem přesného měření v psychologii.
Metodologická omezení, etika, replikovatelnost: Výzkumy byly přelomové svou kvantitativní povahou. Limitací je, že se zabývaly jen jednoduchými počitky – vyšší mentální procesy tímto způsobem zkoumat nelze. Experimenty byly neinvazivní a eticky bez problémů. Weberovy a Fechnerovy zákony byly mnohokrát ověřeny a platí zejména pro střední rozsah intenzit, u extrémních hodnot mají výjimky.
Současná aplikace a dopad: Psychofyzikální principy se dodnes využívají v návrhu smyslových škál (např. decibely pro hlasitost), v ergonomii či audiometrii. Weber-Fechnerův zákon inspiroval i moderní teorii detekce signálu a výzkum lidského vnímání v neurologii.
Zajímavosti: Fechner své výsledky publikoval ve slavné knize Elementy psychofyziky (1860), kterou mnozí považují za počátek vědecké psychologie. Weber byl původně anatom – jeho experiment s dotykem na kůži (dvoubodový práh) ukázal, že citlivost různých částí těla se liší, a dodnes se o něm učí v neurovědě. Fechner pracoval tak usilovně, že si poškodil zrak při sledování Slunce, což ho přivedlo k vnímání a psychologii.
