Časté močení, které se zničehonic objeví u našeho dítěte, nás může vyvést z rovnováhy. Pokud lékařská vyšetření vyloučí fyzickou příčinu, kde hledat dál? Naše terapeutka Bára Takáčová se v tomto článku podělila o své zkušenosti z praxe. Přečtěte si, co může být příčinou častého močení u dětí, a jak na to můžete jako rodič či prarodič reagovat.

Ráda bych se v tomto článku podívala blíže na problém, se kterým se setkávám u dětských klientů – časté močení. Když píšu časté, myslím tím takovou frekvenci, nad kterou se zarazíte (v extrémních případech klidně i 30x za den).

Pokud u dětí tento stav trvá déle než pár dní a vyloučí se všechna možná onemocnění, má tento symptom pravděpodobně psychosomatický základ. 

Nervová soustava dítěte je v mnoha aspektech ještě nevyzrálá a nedokáže se regulovat tak dobře jako soustava dospělého člověka. Proto se u dětí setkáváme s tělesnými projevy psychické nerovnováhy daleko častěji. Což ale můžeme brát i jako výhodu, protože “kontrolka” toho, že něco není v pořádku, bliká tak, že to není možné přehlédnout. 

U dítěte, které je vystaveno větší míře stresu, než je jeho nervová soustava schopna zpracovat, dochází k instinktivním obranným reakcím. Jinými slovy, nervová soustava vyhodnotí, že dítěti hrozí akutní nebezpečí a začne podnikat kroky k tomu, aby ochránila životu potřebné funkce těla. Často se tedy objevují různá svalová stažení, aby se snížil průtok krve organismem, a tím se zabránilo případnému vykrvácení při napadení predátorem. 

A přesně tak nervový systém vašeho dítěte může vyhodnotit třeba nástup do školky. Hrozí mu podobné nebezpečí jako je napadení tygrem. Tento trochu extrémní příklad má jen pomoci pochopit, co se v dětském tělíčku může odehrávat za procesy a jak pramalý vliv na ně dítě má. 

Důležité je zmínit i to, že každé dítě je jiné, a to, co vyvolá u jednoho dítěte velkou reakci, druhé dítko nechá zcela klidným. V případě častého čůrání tedy může jít o chronické stažení svaloviny okolo močového měchýře, který se tak nedokáže dostatečně uvolnit a vyprázdnit a zároveň v neustálé aktivaci vysílá do mozku signál „chce se mi čůrat“. 

Proč se stres projevuje u konkrétního dítěte zrovna tímto způsobem, je otázka, na níž se nedá jednoznačně odpovědět v obecné rovině.

Jak tedy můžete svému dítěti pomoci vy? 

Dejte mu najevo, že se na něj nezlobíte a že chápete, že není v jeho moci to ovládat. Věnujte mu vaši plnou pozornost, hrajte si s ním a povídejte si o tom, jak se cítí a co prožívá. Společně zkoušejte vymýšlet, co by mu pomohlo se v určitých situacích uvolnit, a pozorně naslouchejte, co se vám vaše dítě snaží sdělit. Občas je pro něj úlevné i jen říct, že má strach, a že ví, že ho někdo slyší. 

Pokud se obtíže po nějaké době nezlepší, je vhodné vyhledat pomoc dětského psychologa nebo terapeuta, který může dítěti poskytnout další nástroje k lepší seberegulaci. 

Přeji mnoho radosti, lásky a odvahy do dobrodružné cesty, jakou je rodičovství.

Bára