Tematická oblast:

Kognitivní psychologie, experimentální výzkum paměti

Kdo, kdy, kde:

Hermann Ebbinghaus, 1883–1885, Berlín (Německo).

Průběh experimentu:

Ebbinghaus jako první experimentálně zkoumal paměť na sobě samém. Po dva roky se memoroval tisíce bezesmyslných slabik (např. MIB, DAX, BOK), aby vyloučil vliv předchozích znalostí. Opakovaně se učil seznamy 13 slabik a po různých časových odstupech zkoumal, kolik opakování potřebuje k jejich znovunaučení. Tím kvantifikoval, kolik si paměť uchová po určité době (tzv. metoda úspor). Také zkoušel kapacitu krátkodobé paměti – kolik slabik si zapamatuje na jedno přečtení.

Zjištění a význam:

Ebbinghaus zjistil, že krátkodobá paměť pojme asi 7 položek (slabik) najednou. Při delších seznamech rostl potřebný počet opakování. Nejznámějším výsledkem je křivka zapomínání: zapomínání je zpočátku rychlé – např. za hodinu se zapomene většina materiálu – a poté se tempo zpomaluje. Po delší době se v paměti udrží malý zbytek naučeného. Tyto závěry (publikované 1885 v knize O paměti) jsou dodnes citovány jako základní charakteristiky paměti.

Metodologická omezení, etika, replikovatelnost:

Ebbinghausův přístup (n=1, sám na sobě) byl neobvyklý, ale pečlivě kontrolovaný. Jeho data se ukázala být překvapivě spolehlivá – pozdější výzkumy s více účastníky potvrdily tvar křivky zapomínání i kapacitu paměti kolem 7 ± 2 prvků. Eticky byl experiment bezproblémový (výzkumník zatěžoval jen sám sebe).

Současná aplikace a dopad:

Křivka zapomínání ovlivnila metody učení – například spaced repetition (opakování v rozložených intervalech) přímo reaguje na Ebbinghausův popis rychlého zapomínání. Jeho práce také inspirovala další paměťové výzkumy (např. výzkum sémantické paměti Frederica Bartletta). Dodnes se Ebbinghausovy metody používají při testování paměťových schopností a kapacity krátkodobé paměti.

Zajímavosti:

Ebbinghaus si veškeré své data pečlivě zapisoval – legendární jsou jeho grafy zapomínání. Zajímavé je, že pracoval sám bez grantů a s minimálními náklady, a přesto uskutečnil jeden z nejslavnějších experimentů psychologie. V tehdejší době panoval názor (W. Wundt), že paměť se nedá v laboratoři zkoumat – Ebbinghaus dokázal opak a otevřel tím cestu k experimentální kognitivní psychologii.