Tematická oblast: neuroekonomie, sociální neurověda (vliv hormonů na důvěru a prosociální chování) 

Kdo, kdy, kde: Michael Kosfeld, Ernst Fehr a kol., Univerzita v Zürichu (Švýcarsko), publikováno 2005 v Nature. 

Průběh experimentu: Mužským dobrovolníkům byl podán buď nasální sprej s oxytocinem, nebo placebo (dvojitě zaslepeně). Poté hráli hru na důvěru: Jeden hráč (investor) dostal určitou sumu peněz a mohl libovolnou část poslat druhému hráči (správce). Poslaná částka se zčtyřnásobila. Správce pak mohl poslat libovolnou sumu zpět investorovi (nebo taky nic). Racionálně by investor neměl posílat nic (nechce riskovat ztrátu), ale pokud věří správci, může investovat s nadějí, že se podělí o zisk. Otázka zněla: Zvýší oxytocin ochotu investorů důvěřovat? 

Zjištění: Investoři, kteří dostali oxytocin, dávali výrazně více peněz správcům než ti s placebem. Konkrétně, polovina oxytocinových investorů svěřila protějšku maximální možnou částku, zatímco mezi placebo investory jen ~20 %. Žádný jiný efekt (např. na obecnou ochotu riskovat v kontrolní hře vsazením proti štěstí) zjištěn nebyl – šlo specificky o důvěru v sociální interakci. To naznačuje, že oxytocin skutečně zvyšuje sociální důvěřivost a překonává strach z využití. Tento neuropeptid, známý též jako „hormon lásky“ (u savců souvisí s mateřskou vazbou), se tak projevil i u lidského sociálního chování. 

Význam pro psychologii: Šlo o první studii přímo ukazující kauzální vliv hormonu na komplexní sociální chování (důvěru). Vyvolala obrovský zájem medií – hovořilo se o „molekule důvěry a lásky“. Vědecky založila pole sociální neuroendokrinologie – jak látky v mozku modulují jevy jako altruismus, empatii, strach z cizích. Následoval příval výzkumů oxytocinu: zkoumal se jeho efekt na štědrost, empatii, rozpoznávání emocí atd. V klinické rovině to otevřelo otázku, zda by oxytocin mohl pomoci např. u sociálních poruch (autismus, sociální fobie) ke zlepšení interakcí. 

Metodologická omezení: Účastníci byli muži – u žen mohou být efekty odlišné kvůli jiným hladinám hormonů. Dlouhodobý efekt jednorázové dávky je nejasný (působí jen minutky/hodiny). Navíc pozdější výzkumy ukázaly, že oxytocin nevytváří slepou důvěru univerzálně – jeho účinek závisí na kontextu a osobnosti: někdy posiluje prosocialitu k „našincům“, ale může i zvýšit nedůvěru k cizím (tzv. efekt in-group bias). Čili obraz hormonu lásky se ukázal složitější. Některé replikace v jednodušších verzích experimentu měly slabší efekty, takže se diskutuje, že oxytocin funguje hlavně v situacích, kde je přítomen nějaký sociální stres nebo bariéra, kterou pomůže překonat. 

Etické aspekty: Podání oxytocinu je relativně bezpečné (používá se i klinicky). Účastníci byli poučeni a souhlasili. Finanční hra mohla způsobit frustraci, pokud přišli o peníze, ale obvykle dostali fixní odměnu za účast plus to, co získali hrou (vyrovnané mezi všemi). 

Replikovatelnost: Efekt byl replikován několika studiemi, i když s menší efektovou velikostí. V metaanalýzách se ukazuje mírný, ale reálný vliv oxytocinu na důvěřivé chování, nicméně heterogenní (záleží na okolnostech). V posledních letech se proto výzkum posouvá ke zkoumání moderátorů (kdy a u koho funguje nejvíc – např. u lidí s vrozeně nižší důvěrou nebo vyšší sociální úzkostí). 

Současná aplikace: Proběhly klinické testy oxytocinu u autismu a sociální fobie – s nejednoznačnými výsledky (někdy drobné zlepšení v sociálním vnímání, jindy nic). V neuromarketingu se experimentovalo s „oxytocinovými“ prostředími, protože prohloubení důvěry by mohlo pomáhat vztahu zákazník–značka. Taktéž v pracovních týmech se teoretizovalo, zda podpora oxytocinu (třeba pochvalami, fyzickým podáním ruky) posiluje týmovou důvěru. 

Zajímavosti: Média kolem roku 2005–2010 přinesla spoustu titulků jako „Sprej důvěry – stříknete do nosu a lidé vám uvěří“. I když to bylo zjednodušené, vyneslo to neuroekonomii na výsluní. V roce 2015 vyšlo najevo, že někteří podvodníci prodávali falešné „oxytocinové parfémy“, které prý měly nositele učinit přitažlivějšími – což samozřejmě nemělo vědecký základ. Nic to ale nemění na tom, že díky tomuto experimentu se oxytocin stal jedním z nejstudovanějších neurohormonů posledních dvou dekád.