Tematická oblast: Behaviorismus (klasické podmiňování), fyziologická psychologie

Kdo, kdy, kde: Ivan Petrovič Pavlov, cca 1890–1904, Akademie věd – Petrohrad (Rusko).

Průběh experimentu: Pavlov původně zkoumal trávení u psů – měřil množství slin při přijímání potravy. Chirurgicky psům zavedl vývod slinných žláz a zaznamenával produkci slin. Všiml si zvláštní věci: po několika dnech psi slinili ještě dříve, než dostali jídlo – např. když slyšeli kroky asistenta nesoucího misku. Pavlov tento nečekaný jev začal zkoumat. Systematicky spojoval neutrální podnět (např. zvuk metronomu) s předložením potravy – několikrát za sebou. Zjistil, že po několika spojeních začne neutrální podnět vyvolávat slinění sám o sobě. Poté zkoumal různé varianty: střídal jiné zvuky a světelné signály, zkoumal podmínky vyhasínání reflexu, generalizace (psi slinili i na podobné zvuky) apod. Tyto slavné pokusy definovaly princip klasického podmiňování.

Zjištění a význam: Pavlov objevil, že nedpodmíněný reflex (slanění na potravu) lze spojit s původně neutrálním podnětem, který se tak stane podmíněným podnětem a vyvolá stejnou reakci. Klasické podmiňování ukázalo, jak se organismy učí reagovat na podněty z prostředí – což je základní mechanismus učení. Pavlov tím ovlivnil celou psychologii: jeho práce se stala pilířem behaviorismu. Roku 1904 za svůj výzkum trávení (včetně těchto objevů) obdržel Nobelovu cenu.

Metodologická omezení, etika, replikovatelnost: Pavlov pracoval se zvířaty v laboratorních podmínkách – jeho kontrola podnětů a měření reflexů byla vzorně vědecká. Kritici později namítali, že komplexní lidské chování nelze vysvětlit jen reflexním podmiňováním. Eticky dnes vzbuzují rozpaky chirurgické zákroky a držení psů v experimentálních podmínkách, avšak na svou dobu šlo o běžný postup ve fyziologii. Pavlovovy experimenty byly mnohokrát replikovány na různých organismech – klasické podmiňování je obecně platný fenomén (dnes zkoumaný i na neuronální úrovni).

Současná aplikace a dopad: Principy klasického podmiňování se využívají v terapii (např. systematická desenzitizace při léčbě fobií založená na zániku naučené úzkosti). Reklamy spojují produkty s pozitivními podněty (hezké obrázky, hudba) pro vyvolání příznivé emoční reakce u zákazníka – to je opět Pavlovův princip. V neurovědách se studium podmíněných reflexů používá k pochopení učení na úrovni synapsí.

Zajímavosti: Pavlov nebyl původně psycholog – byl to fyziolog zaměřený na trávicí soustavu. K “psychologickému” objevu podmiňování došel vlastně náhodou díky všímavosti. Svým psům dával jména a měl je rád, přestože je ve experimentech udržoval na přesném režimu (např. je krmil jen v určitý čas). Slavný “pavlovský reflex” – slinění na zvonění – vznikl v kultuře jako metafora pro bezděčné reakce; Pavlov ale ve skutečnosti používal metronom či světlo, nikoli zvonek.