Dnes přináším příběh Tomáše – inteligentního pětatřicetiletého muže, který v terapii pracuje na své schopnosti žít plnější život a lépe zvládat vztahy. Tomáš se poprvé vypravil na konzultaci do stáje a takto popsal svůj zážitek.

Dnešní den byl pro mě zážitek. Bylo to moje první větší setkání s koněm (ne že bych koně v životě neviděl, ale…). Umocnění celého setkání přišlo hned na začátku, kdy jsem byl (pardon za tu formulaci) zavřen do boxu s koněm. Kdybych byl dostal na vybranou, zůstal bych venku. Vím, že jste říkala, že je Dafne hodná, ale moc to nepomáhalo. Věřil jsem alespoň vaší víře, že mi nic neudělá. Snad jediný důvod, proč jsem nevylezl, byl ten, že jsem nechtěl, abyste si myslela, že jsem zbabělec.

Procházka

Začátek (po silnici) byl nejistý. Dostal jsem sice pokyny „jak na to“, ale proč by takové zvíře (které je mnohem větší a silnější) mělo poslouchat zrovna mě? Ostatně také se mi nepodařilo zabránit, aby si Dafne utrhla trávu. Snažil jsem se, ale jen do určité míry. Pak už mi přišlo, že nemá cenu se přetahovat s někým silnějším. Když bude chtít, tak si prostě vezme, i když si já můžu „skákat po hlavě“. Zároveň to byl i pocit, že jí vlastně upírám krmení, že jsem na ni hnusný. Kdyby to bylo jen na mě, tak ať si klidně vezme. Já vím, asi bychom daleko nedošli… ? Pak jste mě upozornila, že prostě NESMÍ. Pak už to docela fungovalo – sice to občas zkoušela, ale vcelku poslechla. Překvapení! Mnohem silnější a větší tvor dá na mě. Když to tak vezmu zpětně – je to docela příjemný pocit. Asi to ukazuje na to, že se dá např. v práci s nadřízeným také tak vyjít. Akorát to je mnohem složitější, protože bičíkem ho fakt vzít nemůžu (bohužel argumentačně na to nemám…).

Návštěva výběhu

Upřímně – sám bych tam asi nešel. Tedy po dnešku už ano, jelikož jsem zjistil, že jim jsem fakt ukradený a jsou vlastně jen zvědaví (případně očekávají něco dobrého). Docela mi bylo líto těch nemocných.

Každopádně bylo to moc fajn, kdybych někdy mohl, rád bych znovu přišel.

Díky!