Rozmýšlíte-li se, zda zkusit či nezkusit na chvíli vyměnit paní doktorku Herzánovou za čtyřnohého lékaře, mám pro vás začátkem dvě informace:
- Stranou terapeutickou úspěšnost. Jde o zážitek, kterého nelituji.
- Pořádně se na to vyspěte. Jde o fyzicky a psychicky velmi vyčerpávající záležitost.
Problémy se kterými se já potýkám nejsou nikterak závažné, ale velmi otravné a omezující. Můj život neničí ale ovlivňují a brzdí. Tyto mé neduhy ve svém životě nevidím rád a jsem proto ochoten vyzkoušet mnohé, abych se s nimi vypořádal. Jeden z několika kořenů těchto problémů spočívá v mé vlastní neschopnosti emočně se vyjadřovat. Byla mi tedy učiněna nabídka vyzkoušet prostředníka, který mi s tímto specifickým problémem pomůže a převezme za mě na chvíli otěže. Jak jsem se později dozvěděl, tak koně nejsou mistři jen v běhu a ve skoku, ale především odborníci na lidské a zvířecí jádro. Tedy to, co si někteří schraňují hluboko uvnitř jako například já a jiní odvážně nosí na povrchu. Druhá skupina je v mnoha ohledech mnohem moudřejší než ta první.
Kůň je tedy tvor, který rozpozná ty, kteří se před ním přetvařují nebo odmítají vyjádřit, co v daný moment pociťují. Toto mi bylo řečeno. A mohli by mi to zopakovat stokrát a na desatero způsobů, ale člověk doopravdy pochopí až když to zažije. Pro mne to byl zážitek velmi zvláštní. Na zádech si s sebou neustále nosím nedůvěru, opatrnost a ostražitost. Nasazuji si masku a své emoce svěřuji jen sobě. Nebylo mi tedy moc příjemné, když po mě Dafné chtěla odložit tyto závaží a dovolit jí mě alespoň trochu pochopit.
Napěchoval jsem si tedy kapsu suchary pro koně a vyrazil jsem osobně poznat všechny obyvatelé líbezného statku. Nejprve dva poníky, dále ve stínu odpočívajícího Jarina, Safíra, — paní doktorka určitě pomůže se zbytkem jmen— a nakonec převážně dámský výběh, kde na mě už čekala Dafné. Po prvních zdvořilých úklonách nastal čas bližšího seznámení. Dostal jsem obojek a novou kamarádku jsem odvedl do stáje, kde mě čekalo hřebelcování a kartáčování. Klíčem celého úspěchu v tomto mém údělu pochopitelně nebyl čistý kůň, ale čistý štít. Námaha tedy nespočívala ani tak ve fyzicky náročném čištění, ale v mé emoční očistě. Měl jsem Dafné popsat, co mě trápí. Není úplně jednoduché zvířeti popisovat své problémy každodenního života a to především kvůli jisté jazykové bariéře. Ale nalijme si čistého vína. Kůň pozná, že v sobě držím napětí, že k sobě nejsem tak docela upřímný, a proto nemohu být tak zcela upřímný ani k ní. Troufám si však tvrdit, že jsme nakonec dospěli k určité úrovni porozumění. Ona se konečně trochu uklidnila a ze mě ke konci také trochu opadly ostychy a napětí. Ne všechno, ale byl jsem na tom o něco lépe, než když jsem přišel. Moje nová kamarádka si tedy zahrála na chvíli na vrbu. Já jsem se vypovídal a ona si trochu odpočala.
Dále jsem dostal na vybranou. Buď budu stát v kruhu a Dafné bude běhat do kola a poslouchat moje povely nebo půjdeme na vycházku a zkusíme si beze slov vyříkat, jaký vůči sobě máme postoj. Druhá nabídka se nedala odmítnout. Když mi paní doktorka řekla, že jsem si vybral tu náročnější možnost, na mé rozhodnutí to nemělo vliv. Sám jsem si nedovedl dost dobře představit, jak se mám mojí náhradní doktorkou sblížit na psychické úrovni, pokud kolem mě bude běhat a já budu jen zadávat povely. Pevně věřím, že jsem si vybral správně. Jediné zkušenosti vedení zvířete, co mám, je vedení psa. Ale kůň je něco docela jiného. Větší a těžší než vy, ale přesto vás musí respektovat. Naštěstí Dafné velmi rychle pochopila, co po ní chci. A půlku cesty se chovala velmi ukázněně. Čas od času si něco zkusila, ale preventivní bičík v druhé ruce a dostatečně pevná vůle jí stačily, aby byla slušná.
Problém nastal až cestou zpátky. Měl jsem se pokusit vyjádřit autoritu vlastními pocity. Bičík jsem dal z ruky a zkusil jsem se naladit na stejnou vlnu a přimět jí k pochopení a poslušnosti. Zcela upřímně jsem se setkal s větším odporem než jsem v závislosti na dosavadní zkušenosti čekal. Nová kámoška začala zlobit. Začala provokovat a přestávala poslouchat. S vypětím duševních svalů, které mám zaostalé, se mi však nakonec podařilo srovnat krok. Tedy tato zpáteční cesta pro mě byla asi nejsilnější zážitek celého dne. Nedovedu popsat, jak jsme dospěli ke konečnému pochopení, ale byl to vzrušující zážitek. Zážitek, který ve mně nakonec vyvolal zajímavý pocit klidu. Předpokládám, že šlo o jeden z možný bodů, ke kterému by bylo dobré dospět. Jedná se o věc, která mi je poměrně cizí. Já nemám obtíž s vyjádřením autority, ať už se jedná o člověka či o zvíře, a to bez užití násilí. A tento přístup dobře fungoval první polovinu cesty. Později již však tato cesta nebyla schůdná a musel jsem sáhnout hloub. Nakonec jsem však našel, co jsem hledal, o čem jsem nevěděl, že tam hluboko je.
Nebudu se dále snažit popsat, co popsat nedovedu. A nečekejte stejný zážitek. Čekejte jiný zážitek, svůj zážitek. Řekl bych, že Dafné má pro každého jiné moudro.
